Léčebnu dlouhodobě nemocných na Barrandově navrhuji jako instituci, nemocnici sloužící k uzdravování. Pobyt pacientů by v takovém zařízení měl být spíše krátkodobý, zařízení by mělo motivovat k návratu do společnosti, případně do jiného sociálního zařízení, nemělo by sloužit k dožití.

Jak architekt navrhuje uzdravování? Odpověď hledám ve dvojité fasádě. Bílá cihelná mřížka s otvory s betonovými překlady orientována na jižní stranu, do jablečného sadu. Druhá dřevěná fasáda samotných pokojů a obytných místností, která půdorysně skáče a tím vytváří různou hloubku. Obě fasády jsou spojeny pavlačí/lodžií/meziprostorem s dřevěnou podlahou nesenou dřevěnými trámky. Většina pacientů nacházejících se v léčebnách jsou „ležáci“, meziprostor, který nabízím by byl ve většině případů jistým placebo efektem, motivačním a zároveň jistým způsobem meditačním. Všem materiálům jako uživatel stavby rozumím, znám je, a to mě uklidňuje. Meziprostor nabízí porozumění jak ze strany pacienta, tak k pacientovi. Věřím v symboliku prostoru, v motivaci pacienta se vzchopit, otevřít si dveře a vyjít na lodžii. Nabízím hypotézu, může být prostor postavený z haptických materiálů společně s jižním sluncem a nekonečným výhledem na krajinu léčivý?

Co se týče lokality, navrhuji dům jako rozraní mezi krajinou a urbanismem. Přijde mi důležitý prostor na jižní straně u Barrandovské spojky. Navrhuji zde louku lemovanou stromy. Zástavbu navrhuji jako dokončení několika stavebních záměrů, věřím že území tak bude čitelnější.